Historie Plzeňské filharmonie
Kořeny historie předchůdců Plzeňské filharmonie sahají hluboko do 19. století, kdy se začínají již v r. 1865 objevovat snahy o ustavení prvního stálého symfonického orchestru v Plzni. V tomtéž roce proběhlo i několik koncertů s pěveckým spolkem Hlahol. Ale až v r. 1882, kdy je z popudu Hynka Pally založen Filharmonický spolek plzeňský, vzniká symfonický orchestr trvalejší povahy čítající asi 46 hudebníků (tedy zhruba stejné velikosti, jakou má dnes PF).
Tehdy ale dle dobových pramenů Plzeň svým počtem obyvatel ani kulturní vyspělostí nestačila na to, aby tak velké orchestrální těleso natrvalo udržela, a tak v r. 1896 Filharmonický spolek zaniká.
Teprve po skončení 1. světové války byl koncem r. 1919 na popud Hudebního odboru ustaven stálý symfonický orchestr pod názvem Symfonický orchestr osvětového svazu, který se představil veřejnosti svým prvním koncertem v Měšťanské besedě 17. března 1920.
V r. 1934 se pak název tohoto tělesa mění na Plzeňskou filharmonii, která měla tehdy 70 členů z řad profesionálů i amatérů-hudebníků a učitelů. Tento orchestr pořádal v Plzni každoročně 5-8 koncertů (např. ihned po osvobození Plzně v květnu 1945 uspořádal slavnostní koncert se Smetanovou Mou vlastí) a existoval (v pozdějších letech pod názvem Orchestrální a pěvecké sdružení západočeských učitelů) až do konce 60. let minulého století, kdy postupně zanikl.
Necelý rok po vzniku plzeňské rozhlasové stanice v únoru 1946, byl z podnětu tehdejšího redaktora Dr. Antonína Špeldy ustaven 32 členný orchestr. Dostal název Plzeňský rozhlasový orchestr, do kterého přešla i řada hudebníků z Plzeňské filharmonie, denně zkoušel a „naživo“ vysílal. Plzeňské veřejnosti se poprvé představil už 16. dubna téhož roku se skladbami A. Dvořáka (Karneval, Legendy a výběr ze Slovanských tanců) a V. Nováka (Slovácká svita) pod taktovkou svého prvního dirigenta Gabriela Vágnera.
Za jeho nástupce, tehdy mladého dirigenta Josefa Hrnčíře, došlo k rozšíření tělesa, čímž se zvětšily i jeho interpretační možnosti.
Na podzim roku 1951 se stal šéfdirigentem orchestru zkušený Antonín Devátý. V nové rozhlasové budově byly produkce tělesa už zaznamenávány na magnetofonový pás, veřejná vystoupení získala pravidelnost abonentním cyklem a koncertní činnost se rozšířila na různá města západních a jižních Čech. Tehdy také začal orchestr pořádat výchovné koncerty pro mládež, které s přestávkami a v různých obměnách uskutečňuje dodnes. Ke spolupráci byli zváni přední instrumentalisté (např. F. Maxian, F. Rauch, J. Páleníček, A. Večtomov, Z. Růžičková), pěvci (M. Taubeová, M. Podvalová, B. Blachut) i dirigenti (A. Klíma, J. Stárek, V. Jirásek, K. Stupka). Později pak hostovali u dirigentského pultu orchestru zahraniční hosté Ch. Mackerras, S. Baudo, A. Chačaturjan, a koncertní umělci jako M. Rostropovič, I. Oistrach, L. Kogan, I. Bezrodnyj, M. Ponti a další.
V roce 1958 nastoupil jako druhý dirigent Josef Blacký, jenž se stal nejdéle působícím dirigentem v historii orchestru, působil zde do roku 1980. Po odchodu A. Devátého do důchodu (1963) se stal šéfdirigentem tělesa Martin Turnovský. Čtyři roky jeho vedení můžeme nazvat „zlatým věkem“ v historii Plzeňského rozhlasového orchestru. Při zachování veškerých aktivit tělesa pozvedl jeho uměleckou úroveň natolik, že byl považován za rovnocenného partnera Symfonického orchestru Čs. rozhlasu v Praze. Dramaturgii tohoto velkého tělesa doplňoval nahrávkami hudby barokní, klasické a soudobou hudbou odpovídající menšímu orchestrálními obsazení. Vznikaly exkluzivní snímky skladeb starých mistrů (J.K.Nerudy, J. Zacha, A. a P. Vranických, J.I.Linka, K. Kohouta, G. Paisiella, F.L.Gassmanna a dalších) a také premiéry současných skladatelů (J. Bažanta, K. Pexidra, J. Temla, J. Krčka, O. Kvěcha, V. Trojana apod.) I Turnovského koncerty měly výbornou úroveň, v jeho době orchestr často spolupracoval s I. Moravcem, významnými hosty tu byli violoncellista A. Navarra, hráč na trubka A. Scherbaum, dále J. Jásek, A. Kubálek, V. Soukupová. Jako dirigent se tu prezentoval L. Pešek.
Stabilizovaný orchestr měl po odchodu M. Turnovského opět štěstí, počátkem roku 1968 získal jako šéfdirigenta Bohumíra Lišku, který měl za sebou vynikající dvanáctileté vedení plzeňské opery. Za jeho éry se orchestr prezentoval na koncertním pódiu velkými vokálně symfonickými díly, např. nezapomenutelným Prokofjevovým Ivanem Hrozným nebo Janáčkovou Glagolskou mší, Verdiho Requiem, Beethovenou Missou solemnis apod.
Na jaře 1968 vyjel Plzeňský rozhlasový orchestr poprvé do zahraničí. Se švýcarským dirigentem A. de Bavierem koncertoval v Norimberku a několika italských městech. O dva roky později byl orchestr v Itálii a dále ve Francii a Španělsku. Uváděl zde Velkou mši h moll J.S. Bacha, Mozartovo Requiem a Bachovo Magnificat č. 50. Třetí zahraniční turné se uskutečnilo v roce 1974, v řadě italských měst a v rakouském Innsbrucku se těleso výrazně prezentovalo provedením Stabat mater A. Dvořáka a Matoušových pašijí J.S. Bacha. Na další výjezd do zahraničí pak orchestr čekal plných deset let.
V září 1981 vystřídal v šéfovské funkci dirigenta Lišku Vít Micka a po listopadu 1989 jej nahradil Jiří Malát, který už několik let předtím pracoval s orchestrem jako druhý dirigent.
Jak už to v životě bývá, střídají léta příznivá dobu nepříznivou. Malát z Plzně brzy odešel a na roční smlouvu nastoupil ruský dirigent Vladimír Norets. V dubnu 1993 byl orchestr z Českého rozhlasu propuštěn. Časté střídání dirigentů a existenční nejistota jistě nejsou příhodnými atributy pro rozvoj umělecké činnosti tělesa. Díky hrstce členů Plzeňského rozhlasového orchestru, kteří zabránili hrozícímu zániku tělesa, se orchestr probíjel už s novým šéfem, mladým dirigentem Alexandrem Apolínem, jako společnost s ručením omezeným. Od ledna 1996 byl pak zařazen s rozšířeným názvem Plzeňský rozhlasový orchestr-symfonický orchestr města Plzně pod městskou příspěvkovou organizaci Esprit. Na přechodnou dobu přestal sice natáčet pro rozhlas, avšak jeho koncertní činnost se rozrostla zejména o pravidelné, vesměs krátkodobé, zájezdy do zahraničí.
Poslední změnou prošlo těleso v první polovině roku 1998, jenž se týkala změny názvu a způsobu financování. Jako obecně prospěšná společnost se Plzeňský rozhlasový orchestr dnes jmenuje Plzeňská filharmonie.
Plzeňská filharmonie dnes
V abonentních cyklech Plzeňské filharmonie se pravidelně objevují jména předních českých instrumentalistů a v posledních letech na našich koncertech vystupuje i řada zajímavých zahraničních umělců: I. Schwindt, J. Martin, S. Fraas, N. Korsakova, V. von Montetton, M. Bunya, E. Hilsberg, J. Epstein, L. Guelbard, R. Guadagno, C. Kalman, J. Collado, H. Pizka, I. Zacharenko atd.
V roce 2001 orchestr hostil mistrovské dirigentské kursy věnované dílu J. Sibelia vedené uznávaným finským dirigentem Jormou Panulou. K vrcholům posledních let patří spolupráce s hvězdami operního nebe mexickým tenoristou Ramonem Vargasem (Mnichov 2002) nebo španělskou divou Montserrat Caballé (Mnichov 2004 a 07), doprovod závěrečného kola Mezinárodní pěvecké soutěže M. Caballé v Zaragoze (2007), orchestr doprovázel i operní recitály českých umělkyň Evy Urbanové a Dagmar Peckové.
Stále pravidelnější se stává koncertní činnost Pf v Plzeňském kraji (Domažlice, Klatovy, Plasy, Rokycany, Sušice, Tachov, Zbiroh, atd.), kde je možno libovolně přizpůsobit repertoár požadavkům pořadatele včetně využití komorních souborů Pf. Vystoupila také na závěrečném koncertu Festivalu Opera 2005, doprovází finálové koncerty interpretační soutěže Pražského jara a pravidelně vystupuje s mladými sólisty a dirigenty na koncertech HAMU.
Plzeňská filharmonie pravidelně hostuje v zahraničí (pod tradičním názvem RADIO SYMPHONIE ORCHESTER PILSEN), kde reprezentuje město Plzeň i celý západočeský region, a to zejména v Německu (např. Berlín, Mnichov, Bayreuth, Postupim, Ulm, Ludwigshafen, Mainz, Stuttgart), Švýcarsku (Zurich, Winterthur, Romanshorn, Schwanden), Rakousku (Feldkirch), Itálii (Milano). Každoročně vystupuje i v tak prestižních koncertních sálech, jako je mnichovský Herkulessaal, Gasteig - sídlo Mnichovské filharmonie či Velký sál Berlínské filharmonie.
Z nejvýznamnějších zahraničních turné v posledních letech zmiňme alespoň Španělské v říjnu 2002 společně s Kubelíkových triem, první zámořské turné v USA v r. 2004, kde orchestr odehrál během 17 dnů třináct koncertů v šesti státech unie, či v r. 2005 dvoutýdenní turné o deseti koncertech napříč celým Německem.
Kromě koncertní činnosti se Plzeňská filharmonie tradičně věnuje nahrávání pro Český rozhlas (s významným akcentem na hudbu soudobých českých skladatelů) i zahraniční partnery. Má za sebou desítky hudebních nahrávek od baroka po současnost pro evropské producenty, přičemž k dispozici je špičkové technické vybavení digitálního natáčecího studia.
V současné době má Plzeňská filharmonie předpoklady k tomu, aby koncertní tradici nejen udržela, ale i úspěšně rozvíjela. Je orchestrem s mezinárodní prestiží, který svým partnerům nabízí ověřenou kvalitu a maximální flexibilitu, připravena ke každé spolupráci s vysokou uměleckou hodnotou.
