Podcasty
Při příležitosti Roku české hudby připravila Plzeňská filharmonie řadu mimořádných projektů a novinek. Mezi ně patří i série podcastů, ve kterých si zkušený novinář a rozhlasový moderátor Pavel Ryjáček povídá se zajímavými hosty. Chcete nahlédnout za kulisy Plzeňské filharmonie a dovědět se o jejích aktivitách víc? Neváhejte a poslouchejte.
Podcast Plzeňské filharmonie (Lenka Kavalová)
V prvním podcastu zpovídá Pavel Ryjáček ředitelku Plzeňské filharmonie Lenku Kavalovou. Řeč je samozřejmě o Roce české hudby a o Smetanovských dnech, a ovšem i o vztahu Bedřicha Smetany k Plzni (stěhoval se tam prý hlavně proto, aby ho jeho starší bratranec mohl hlídat před zanedbáváním školy). V souvislosti s kompletním provedením Smetanových děl uslyšíte i o raritě, kterou je Smetanův melodram Rybář. Povídá se také o edukačních programech Plzeňské filharmonie a o jejím rezidenčním souboru, kterým je České noneto – unikátní „malý orchestr“ se stoletou historií.
Podcast Plzeňské filharmonie (Chuhei Iwasaki)
V podcastu si tentokrát Pavel Ryjáček povídá s šéfdirigentem Plzeňské filharmonie Chuheiem Iwasakim. Ten se s humorem sobě vlastním zmiňuje o tom, jak se vlastně dostal z Japonska do Plzně a jak čekal, že tam uvidí velbloudy. Vypráví, jaké to je dirigovat v Česku českou hudbu – typicky Mou vlast, kterou zahajoval Smetanovské dny – a také, proč má rád hudbu 20. století. Dozvíte se rovněž, podle jakého klíče se sestavuje plzeňská koncertní sezona.
Podcast Plzeňské filharmonie (Zdeněk Hazdra)
To, že v řadách Plzeňské filharmonie působí historik Zdeněk Hazdra, se už několik let výrazně promítá do jejího programu. Nejviditelnějším výsledkem byla koncertní řada nazvaná Historické reflexe, která je v českých poměrech zatím unikátní. V podcastu Pavla Ryjáčka nicméně Zdeněk Hazdra prozradil, že i jeho nakonec překvapilo, jak aktuální se některé projekty ukázaly vzhledem k evropskému vývoji – bohužel v té neradostné podobě. Velká část podcastu je ale věnována Karlu Zichovi. Možná někoho překvapí, že v Roce české hudby připomínáme právě tuto osobnost, ovšem vztah Karla Zicha k takzvané vážné hudbě byl víc než vřelý. A jestlipak víte, za jak dlouho se naučil hrát na dvanáctistrunnou kytaru?