Napsali o nás

Festival Smetanovské dny v Plzni zahájen a zároveň ukončen

„Chuhei Iwasaki dovedl vystihnout obrovský klid některých částí, dílo velkolepě vystavěl ve všech jeho kontrastech a byla cítit jeho pokora před velkým dílem.“

„Dobře vyzněl dynamický rozsah, kterého byl orchestr schopen dosáhnout, a vytvořil tak kolem sebe velký prostor.“

„Průzračný, čistý zvuk smyčců je doménou Plzeňské filharmonie.“

Kdo byl v roce 2019 svědkem uvedení Smetanovy Mé vlasti v Plzni, nezapomene, s jakým nadšením tehdy Plzeňská filharmonie pod vedením Tomáše Braunera dílo provedla. Každý byl tedy zvědavý na médii avizovaný, jediný koncert letošního ročníku festivalu Smetanovské dny, kde byl cyklus symfonických básní znovu uvedený. Tentokrát stál u dirigentského pultu Chuhei Iwasaki. Koncert přenášela regionální stanice ZAK TV v HD kvalitě a brzy by měl být dostupný i na YouTube kanálu orchestru.

„Má vlast je velikou otázkou života, dirigovat dílo s českým orchestrem je pro dirigenta největší čest,“ sdělil dva dny před koncertem v pořadu „Náš host“ Českého rozhlasu Plzeň Chuhei Iwasaki. Spolu s ním byla hostem ředitelka orchestru Lenka Kavalová, která prozradila, že mladý japonský dirigent, který ovšem během svého, více než desetiletého působení v České republice stihl spolupracovat s většinou českých orchestrů, bude od září novým šéfdirigentem plzeňského tělesa. „Větší zodpovědnost – a na to se právě těším,“ míní Chuhei, kterého i plzeňský orchestr zná z četné dřívější spolupráce.

Zahajovací koncert byl předtočený týden před vysíláním. Dle slov ředitelky, která nechtěla riskovat, že se některý z klíčových hráčů dostane zrovna do karantény, to bylo štěstí – z důvodu současných omezení by se totiž nyní vůbec nemohl uskutečnit… „Je to něco mezi koncertem a natáčením CD,“ uvedl dirigent a zároveň dodal, že „Plzeňská filharmonie nic nezkazí.“

 Musím říci, že nastudování japonského dirigenta bylo úplně jiné. Tomáš Brauner tehdy vyvolal ve všech hráčích obrovské nadšení, samozřejmě moment přítomnosti publika také hrál při provedení nemalou roli. Chuhei Iwasaki dovedl vystihnout obrovský klid některých částí, dílo velkolepě vystavěl ve všech jeho kontrastech a byla cítit jeho pokora před velkým dílem. Kupodivu i v televizním přenosu vyzněl dobře dynamický rozsah, kterého byl orchestr schopen dosáhnout, a vytvořil tak kolem sebe velký prostor. Celková hlasitost byla nastavena velmi nízko, potřebného zvuku posluchač dosáhl až při dostatečném zesílení na svém přijímači. Za úvahu stojí pro příště zvolit přítomnost zvukového režiséra, který má větší zkušenosti se snímáním zvuku symfonického orchestru. Přítomnost jednotlivého mikrofonu například u pikoly nebyla nejšťastnější volba, zvuk fléten byl zastřen a zvuk prvního klarinetu zkreslen. Výkony jednotlivých výborných hráčů tak nemohly zcela vyniknout. Naopak dobře byly nasnímány všechny smyčce. Jejich průzračný, čistý zvuk a kompaktnost celých skupin jsou ostatně doménami Plzeňské filharmonie.

 V jednotlivých symfonických básních bylo několik momentů, které stojí za zmínku. Ve Vyšehradu nádherně čistě a jasně vyzněla část Più mosso v C dur, úchvatné bylo sólo klarinetů (Jan Oblištil, Jaroslav Bulka) za doprovodu pizzicat smyčců před znovuuvedením hlavního tématu. V části Vltava krásně vyzněl charakter polky ve Venkovské svatbě. V Šárce vyniklo v úžasném klidu přednesené sólo klarinetu a následně violoncella před Moderatem. V části „Z českých luhů a hájů“ se ve fugatu (Allegro poco vivo, ma non troppo) ve skvělé nástrojové souhře představily skupiny smyčců, v následujícím Táboru zase nádherně vyzněl husitský chorál. V závěrečné části dirigent přiměl orchestr hrát opravdu v exponovaných tempech, veškeré tempové změny byly přesvědčivě secvičené.

V současné době, kdy se orchestr věnuje hlavně nahrávací činnosti, má Plzeňská filharmonie roztočené tři kompaktní disky. Je to mimo jiné CD s díly Tomáše Illeho, který s orchestrem často spolupracuje i jako aranžér některých projektů, a debutové CD dirigenta Chuheie Iwasakiho, které bude obsahovat díla Leoše Janáčka a japonského skladatele Akiry Ifukubeho.

 Plzeňská filharmonie se na jaře chystá účinkovat třeba na slavnostním znovuotevření plzeňské katedrály po její dlouhé rekonstrukci, nicméně v současné době může plánovat jen na krátký časový úsek dopředu.

Petr Novák, 4. 3. 2021

Haydnovy hudební slavnosti

Závěrečný koncert tradičních „Haydnovek“ byl zařazen do „platinové“ abonentní řady cyklu Plzeňské filharmonie. A také první polovina programu cele odpovídala hudebnímu klasicismu, tedy stylu, ve kterém Joseph Haydn komponoval. Tomuto skladateli, jehož umělecké začátky jsou spjaty se službou u hraběte Morziniho v Dolní Lukavici, patřila také úvodní skladba – Koncert C dur pro hoboj a orchestr. Přestože se muzikologové přou, zda je Haydn skutečným autorem, patří toto vyspělé dílo k vyhledávaným skladbám hobojové literatury, a na interpreta sólového partu klade vysoké nároky. Prvním hostem byl Vladislav Borovka, sólový hráč, nyní hobojista České filharmonie. Svůj nástroj ovládá vyspělou technikou a kultivovaným tónem. Vzhledem ke svému temperamentnímu muzikantství docházelo k zanedbatelným neshodám v souhře s orchestrem v některých závěrečných frázích. Druhým sólistou „haydnovské“ části byla hornistka s fenomenálním ovládáním nástroje – Zuzana Rzounková. S doprovodem orchestru přednesla Introdukci a Rondo pro lesní roh Antonína Rejchy (jednoho z posledních představitelů končícího klasicismu) s neuvěřitelnou technickou bravurou na jeden z nejchoulostivějších hudebních nástrojů.

Závěr večera patřil Symfonii D dur č.2, op73 Johannesa Brahmse. Brahmsova symfonická tvorba nepatří k posluchačským „hitům“. Skladatel s dávkou invence je zastáncem klasické stavby díla s plným porozuměním pro zákonitosti předchozího hudebního vývoje. Jeho symfonie jsou neokázale vnitřně bohaté, proto záleží na interpretačním uchopení a vcítění se do díla. To se Plzeňské filharmonii pod taktovkou Chuhei Iwasakiho v plné míře projevilo jak ve zvukové vyváženosti a přesnými nástupy, tak i výrazným přiblížením skrytých předností díla tohoto klasika hudebního romantismu. Tvůrčí interpretace díla obohatila posluchače o nevšední zážitek.

 

Jana Benešová, 1. 10. 2020

Plzeňská filharmonie zahájila svoji koncertní sezónu

 

Nebývá zvykem, že se na avizovaném programu symfonického koncertu změní jak jméno dirigenta, tak sólisty. Nicméně ani jedna ze změn nedovolila Plzeňské filharmonii zahájit svoji sezónu jinak, než ve vynikající formě. Program koncertu se ale nezměnil… Téma zahajovacího koncertu znělo „Osud“. Zazněly díla Giuseppe Verdiho, Ludwiga van Beethovena a Petra Iljiče Čajkovského.

Charles Olivieri – Munroe působil navenek velmi klidně, všechna díla měl detailně prostudovaná, dirigoval víceméně téměř zpaměti a hlavně jeho uchopení, pojetí a nastudování bylo naprosto přesvědčivé.“

 Klánského střídmá pedalizace, zřetelná artikulace, jasná volba temp, bezproblémová spolupráce s dirigentem v četných kadencích zejména ve 3. větě díla, smysl pro legato a delikátní úhozová kultura a s ní spojený krásný měkký, ale zároveň průzračný zvuk klavíru zaujaly…“

Po úvodních nutných uvítacích slovech ředitelky orchestru Lenky Kavalové, primátora města Plzeň Martina Baxy a náměstka hejtmana pro kulturu a památkovou péči Plzeňského kraje a zároveň předsedy Správní rady Plzeňské filharmonie Vladislava Vilímce, kde především zazněly díky Městu Plzeň a Plzeňskému kraji za finanční pomoc v době stavu nouze a v době, kdy musel orchestr předčasně ukončit loňskou sezónu spolu s přáními nepřerušení sezóny další se ujal taktovky dirigent večera Charles Olivieri – Munroe.

 Současný šéfdirigent orchestru Belgičan Ronald Zollman byl z důvodu své právě ukončené karantény a nepříjemností vzniklých při jeho případném návratu domů ředitelkou orchestru omluven. Volba kanadského dirigenta, současného čestného šéfdirigenta Severočeské filharmonie Teplice se pro záskok ukázala jako vynikající. Charles Olivieri – Munroe působil navenek velmi klidně, všechna díla měl detailně prostudovaná, dirigoval víceméně téměř zpaměti a hlavně jeho uchopení, pojetí a nastudování bylo naprosto přesvědčivé. Není divu, že orchestr pod jeho přesnými gesty hrál vynikajícím způsobem již od prvních tónů úvodem provedené předehry k opeře Síla osudu Giuseppe Verdiho. Naprostá soustředěnost všech hráčů, dokonalá souhra všech nástrojových skupin a příkladná intonační jistota orchetru daly vyznít Verdiho hudbě v plných kontrastech všech nálad v předehře obsažených.

V dále uvedeném 3. klavírním koncertu Ludwiga van Beethovena zastoupil z důvodu nemoci omluveného významného klavíristu Ivana Klánského jeho syn Lukáš Klánský. Interpret, který jde v nejlepších stopách svého otce a zároveň svého učitele provedl Beethovenovo dílo v nádherné stylové čistotě. Jeho střídmá pedalizace, zřetelná artikulace, jasná volba temp, bezproblémová spolupráce s dirigentem v četných kadencích zejména ve 3. větě díla, smysl pro legato a delikátní úhozová kultura a s ní spojený krásný měkký, ale zároveň průzračný zvuk klavíru posluchači odměnili potleskem, který si vyžádal přídavek. Lukáš zůstal věrný svému oblíbenému autorovi F. Chopinovi a přednesl jeho Nokturno Es dur. Pravděpodobně z důvodu narychlo zadanému úkolu měl pro jistotu sólista v klavíru umístěný tablet s notovým textem díla. Dílo však interpretoval víceméně zpaměti, což dokládá maličké zaváhání v jedné „pamětní křižovatce“ ve 3. větě díla, kdy v jednom z opakujících se témat ronda, mimochodem velmi vtipně a nikoli „zemitě“ provedeném díky sforzatům v něm uvedeným zapomněl na vyústění přes mimotonální dominantu do subdominanty f moll a provedl jej, jako jinde. Nicméně bleskurychlé navázání konce tématu nedalo běžnému posluchači, který dílo detailně nezná nic poznat. Pokud mohu ještě poznamenat, osobně mne velmi zaujala myšlenka provedená v Beethovenově kadenci v 1. větě, kdy zaznělo nádherně zpěvně v pomalejším tempu vedlejší téma.

Přesto, že v první půli koncertu uvedená díla byly pro posluchače jakýmsi programovým magnetem, zazněla jako vrchol večera svrchovaně provedená Symfonie č. 5 e moll, op. 64 Petra Iljiče Čajkovského. Dílo vyznělo neobyčejně kompaktně, přitom plasticky a bylo plné vynikajících dílčích interpretačních výkonů jednotlivých členů orchetru, které dirigent v závěru při děkovačce neopomněl ocenit. Doslova fantasticky vyznělo předávání si tématu při přechodu na reprízu fagotem, klarinetem a flétnou /Václav Kapusta, Jan Oblištil a Jakub Klögner/ v první větě. Úchvatně zaznělo téma druhé věty v sólovém lesním rohu – angažována byla sólohornistka orchestru FOK Zuzana Rzounková. Stejně jako v první větě vyzněly i zde nejen velké vrcholy frází, ale dirigent přiměl orchestr hrát i v působivých pianissimech. Pokud má běžný posluchač možnost si doma přehrát třea díky platformě YouTube třeba výkon Ruského státního symfonického orchestru Ruské Federace s dirigentem Vasilym Petrenkem, dojem ze živého provedení Plzeňské filharmonie měl pro mne osobně větší hodnotu… Závěr druhé věty a její uklidnění vyšel ve vynikající souhře a samozřejmé intonaci. Třetí věta a její forma valčíku nevybočila ze zažitých mezí. S obrovským nábojem zazněla věta čtvrtá. Možná i díky tympanistovi orchestru Tomáši Votavovi, který tvořil naprosto jistý základ dalšího hudebního dění… Koncepce dirigenta Charlese Olivieri – Munroeho a jeho nadhled na dílem daly symfonii vyznít neobyčejným způsobem. Následovalo standing-ovation publika plzeňské Měšťanské Besedy…

Zahajovací koncert Plzeňské filharmonie nebyl ale prvním vystoupením tělesa po dlouhé, nucené pauze. Orchestr vystoupil již v srpnu na Litoměřických svátcích hudby, natáčel ve studiu v září a účinkoval v pořadu „Namaluj si hudbu“ 20. 9. určeném pro děti ve věku 6 – 15 let a vytvořeném ve spolupráci s Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity…

Budeme se těšit na další vystoupení Plzeňské filharmonie v několika abonentních řadách, uzpůsobených zájmům publika.

Petr Novák, 24. 9. 2020

Namaluj si hudbu

 

„Nejistá sezóna“

Především s omluvou tvůrcům za použití názvu hořké filmové komedie- cimrmanologům. Čas a okolnosti se od sebe sice diametrálně liší, současná realita nejistoty nás provází ve všech sférách života déle než třičtvrtě roku s naléhavou otázkou co bude dál a jak dlouho ještě. Koronavir na celém světě zmařil co mohl, zároveň však zmobilizoval vůli nepoddat se, nevzdat se hodnot, které neodmyslitelně patří ke kvalitě života i s rizikem, že vyšší moc bude sinější. Nevyzpytatelná pandemie se hluboce dotkla i úzkého kruhu hudebního života v Plzni – zmařila polovinu minulé koncertní sezóny a znejisťuje i všechny abonentní řady příští, připravené tak, jakoby se nic nedělo. A sezóna už 20. září skutečně začala. Otevřel ji nikoliv tradiční slavnostní zahajovací koncert v „Besedě“, ale odložený pořad dětské abonentní řady s názvem „Namaluj si hudbu.“ Dle jeho názvu se vnucuje i další, trochu hořká, symbolika. Když byl abonentům znemožněn živý poslech hudby, museli si ji namalovat alespoň v představách se vším všudy. Věřme, že taková situace už nenastane.

Ale k vlastnímu projektu pro děti. Tradičně úspěšná a kreativní trojice autorů dětských hudebních pořadů – Pašma, Ille, Schuller – se spojila s Fakultou designu a umění. Společně s Plzeňskou filharmonií vytvořili projekt, podporující výtvarnou a hudební dětskou fantazii. Velká plocha sálu fakulty umožnila dostatečný prostor pro filharmoniky, malující děti i dospělé. Dětí se sešlo víc než 40. Každé dostalo voskovky a složenou deku, před sebou měly z velké role rozložený papír na malování. Svatopluk Schuller provázel slovem charakteristické znaky hudby jednotlivých stylových období, z nichž Plzeňská filharmonie pod taktovkou Chuhei Iwasakiho vždy zahrála typickou ukázku. Do hudby šly výtvarné projekce k danému období, a zároveň mladá výtvarnice povzbuzovala dětskou představivost vlastním výtvarným projevem slyšeného – tedy pro děti dva inspirační zdroje. Své obrázky si nechaly vystřihnout a na památku odnesly domů. Asi hodinový program byl nabitý pohodou a tvůrčí atmosférou. Těšme se tedy na další hudební a umělecké zážitky ve víře, že nás covid nezaskočí.

Jana Benešová, 20. 9. 2020

Pták Ohnivák

Třetí abonentní koncert diamantové řady přinesl skladby víceméně novodobé, mezi něž se vklínil koncert pro sólový nástroj z období vídeňského klasicismu. Program tedy tentokrát odpovídal zavedenému koncertnímu schématu. Na úvod zazněly Quattro intermezzi per orchestra moravského rodáka, který životně zakotvil v Plzni, loňského „osmdesátníka“ Jana Slimáčka. Dílo je určeno velkému orchestru, vzniklo v osmdesátých letech a měla by existovat rozhlasová nahrávka z plzeňského studia. Pro hudbu Jana Slimáčka jsou charakteristické působivý výraz, založený na zvukovém kontrastu, vrstevnatosti, a především schopnost využití barevnosti velkého symfonického orchestru s širokou škálou bicích nástrojů. V kontrastu intenzity zvuku pak vyzněl Haydnův Koncert pro violoncello D dur, č. 2, navíc v značně redukovaných doprovodních smyčcích (4 3 3 2 1), se záměrem, aby vyzněl zvuk violoncella, a skladba nabyla dobové autentičnosti. Sólový part přednesl cellista mladší generace Václav Petr, laureát mnoha významných soutěží. Zvuk zapůjčeného nástroje z 18. století přispěl k přiblížení dobové interpretační praxe, a zejména v 2. větě ukázal interpret cit pro decentní kantilénu galantního slohu a vnitřní souhru s doprovázejícím miniorchestrem, byť v krajních větách se zanedbatelnými drobnými nepřesnostmi.

Veliký smysl pro uchopení tak náročné stylové různorodosti programu prokázal stálý hostující dirigent Chuhei Iwasaki. Pod jeho taktovkou zazněla Suita z baletu Pták Ohnivák (verze z roku 1945) skladatele Igora Stravinského, který patří k legendám hudby 20. století, a do jejího vývoje a směřování významně zasáhl. Mimo jiné spolu s Ďagilevem značně ovlivnili pařížskou scénu neotřelými výrazovými prostředky, a ruští autoři po 200 letech obnovili francouzskou baletní tradici. Pták Ohnivák vyžaduje od interpretů naplnění invenčního bohatství díla. Plzeňská filharmonie, vedená muzikantským enthuziasmem Chuheie Iwasakiho, podala vynikající výkon.

Jana Benešová, 19. 2. 2020

Abonentní večer s Mozartem a Schubertem 23. ledna 2020.

 

Pátý koncert „platinové řady“ svým programem nalákal především posluchače, kteří preferují klasiku a hudbu soudobých autorů nevyhledávají. Večer přinesl navíc díla, která představují to nejlepší, co tvůrci klasicismu a raného romantismu hudebnímu světu přinesli. Zazněly dvě symfonie (chyběl tentokrát koncert pro sólový nástroj s orchestrem). V první půli to byla Mozartova Symfonie g moll č. 40, K.550 ze skladatelova pozdního tvůrčího období, která patří k těm nejpopulárnějším. O to víc zasvěcený posluchač očekává, že osobitým uchopením objeví v díle něco, co mu dosud při poslechu unikalo, nebo se dočká sice nevybočujícího pojetí skladby, zato s plným muzikantským espritem. Provedení Mozartovy symfonie vyznělo sice spolehlivě, chyběl však strhující výraz.

„Velká“ Symfonie č. 8 C dur Franze Schuberta je hudební plochou o něco rozsáhlejší než Mozartova g moll a vyžaduje trochu odlišný přístup. Zdá se, že dirigentovi Ronaldu Zollmanovi se v tomto případě podařilo v práci s orchestrem přesvědčivěji vyjádřit skladatelův záměr a dílo jako celek vyznělo přesvědčivěji. Snad trochu násilné crescendo a následné diminuendo v melodicky vypjatějších fázích (zejména 1.věta) lze odkázat do oblasti názoru. Nicméně Scherzo postrádalo nadýchanost a hravou lehkost. Orchestr pod taktovkou Ronalda Zollmana však jako vždy podal spolehlivý a soustředěný výkon muzikantstvím ze svého středu, tentokrát za pomoci výpomoci na postu první hobojky, pana Veverky, který tmelil dřevěnou dechovou sekci.

Jana Benešová, 27. 1. 2020

Novoroční koncert Plzeňské filharmonie

 Pátral jsem, který český orchestr kromě České filharmonie má na svém programu přímo 1. ledna Novoroční koncert třeba jako Vídeňští filharmonikové. Nenašel jsem žádný. Plzeň první den v roce již asi podesáté ale slaví svátek spolu se svým orchestrem. K letošnímu „Novoročnímu gala 2020“ byla přizvána jako sólistka mladá operní pěvkyně Michaela Katráková.

 V první řadě bych si dovolil vyzdvihnout dramaturgii plzeňského koncertu. Zatímco Česká filharmonie oslavila Nový rok čtyřmi závažnými díly českých skladatelů a sousední Vídeň vyslechla díla jen dynastie Straussů, v Plzni zvolilo vedení orchestru vedle známých a očekávaných kusů díla, kde se blýskla přizvaná sólistka.

 Program zahájila po obligátních proslovech ředitelky orchestru Lenky Kavalové a primátora města Plzně Martina Baxy předehra k baletu Stvoření Prometheova Ludwiga van Beethovena. Šéfdirigent orchestru, zkušený Belgičan Ronald Zollman navodil v úvodu atmosféru přímo nebeského klidu. Plzeňská filharmonie, která mimochodem letošní sezónu slaví 1OO let od svých počátků hrála od prvních tónů soustředěně, díky pevným gestům dirigenta vyzněl i konec díla v absolutní souhře. V průběhu zaujaly dynamické kontrasty díla a jejich přesvědčivé podání. Následovala první árie večera Welche Wonne, welche Lust z opery Únos ze serailu Wolfganga Amadea Mozarta. Michaela Katráková se představila jako umělec s velmi srozumitelným a dynamickým projevem. Přestože s orchestrem v Plzni již spolupracovala mj. při jeho Open - air koncertu na Náměstí Republiky, byl bohužel její první vstup pravděpodobně poznamenán nervozitou. Působila místy intonačně rozevlátě a v jednom místě se s orchestrem lehce rozešla. Nicméně její další čísla byla těchto počátečních nejistot ušetřena a sólistka si plzeňské publikum nakonec doslova získala. Následovala polonéza z opery Evžen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského. Plzeňská filharmonie přesvědčila svým kompaktním zvukem, vynikající výkon podali zejména hráči žesťových nástrojů /trombony, lesní rohy/. Dirigent dovedl vytvořit i udržet obrovský tah. Následoval blok z děl Antonína Dvořáka. První Slovanský tanec ze II. řady H dur zaujal zejména něžným pojetím své klidné střední části a jejím dokonale zvládnutým přechodem zpět do rychlé. Píseň Struna naladěna ze sbírky Cigánské melodie byla Katrákovou interpretována přímo s národním citem, již v dokonalé spolupráci s orchestrem. Po Antonínu Dvořákovi logicky zazněly 2 Uherské tance Johannesa Brahmse. První, g moll dal příležitost šéfdirigentu Zollmanovi i ke komunikaci s publikem, kdy před nástupem dílu A s čarou a se otočil na chvíli k publiku a podtrhl tak tím autorovu jakousi otázku. Výborně, možná až příliš hlasitě vynikly odpovědi fléten, pikoly a klarinetů na hlavní melodii hned v úvodu. V dalším tanci, D dur č. 6 zaujal vroucí zvuk smyčců ve středním díle. Veškeré změny temp proběhly opět kontinuálně. Do žánru operety posluchače přivedlo číslo Chambre Séparée Richarda Heubergera. Katráková zde zaujala temnou barvou hlasu. Její podání nejvyššího přítomného dvoučárkovaného „h“ bylo naprosto přesvědčivé.

Po přestávce se program uchýlil k dílům Johanna Strausse mladšího. Zazněla v klidném pojetí polka Na Vltavě následovaná árií Mein Herr Marquis z operety Netopýr. Přestože se Michaela Katráková dle svého životopisu věnuje spíše opeře, operetní melodie jsou jí dle mého mnohem bližší. Využití velké škály výrazových prostředků a umění jejich rychlého střídání přimělo posluchače po doznění árie k volání „bravo“. V následující vtipně pojaté polce Rychlá pošta vyzněly srozumitelně až do konce sálu plzeňské Měšťanské besedy šestnáctinové pasáže v dřevěných dechových nástrojích. Další valčík byl Hlasy jara. Katráková vynikajícím způsobem artikulovala střídání staccat a legat, zaujala její naprosto čistá intonace a dlouhý držený vysoký závěrečný tón vyzněl nejen čistě, ale i v příjemném vibratu. Publikum si po tomto čísle, kdy naposledy účinkovala přizvaná sólistka vyžádalo přídavek. Alleluia z Exsultate jubilate Wolfganga Amadea Mozarta vyznělo včetně tříčárkovaného „c“ těsně před koncem vynikajícím způsobem. Konečně na závěr programu byl zařazen obligátní valčík Na krásném modrém Dunaji, před kterým dirigent Zollman spolu se všemi hráči orchestru popřál šťastný Nový rok. Jeho přání bylo o to cennější, že poprvé za dobu, co je v angažmá v Plzni promluvil před publikem česky. Jak se ukázalo, nebylo to ani naposled, protože v zápětí česky uvedl přídavek další Straussovu polku. Zde jakoby dirigent omládl, v průběhu totiž sešel z dirigentského pultu a chvíli tak dirigoval. Asi by nebyl novoroční koncert novoročním koncertem bez Radeckého pochodu Johanna Strausse staršího. Zazněl jako další přídavek s bonusem, že se připojilo k orchestru publikum v rytmickém tleskání. Ronald Zolmann dirigoval obrácen do hlediště a podařilo se mu dynamicky odstínit 2 roviny tleskání. Co se mu nepodařilo byl záměr před koncem skladby přimět publikum tleskat na 2. a 4. dobu, nicméně odměnil posluchače za jejich aktivní přístup tím, že je zvedl ze židlí. Tím si vlastně šalamounsky řekl o standing ovation, dnes již při takových slavnostních příležitostech běžnou záležitost. Budeme se těšit, jaký zajímavý program připraví Plzeňská filharmonie v rámci svého novoročního koncertu příští rok. Novoroční gala 2020 v Plzni se díky výborně hrajícímu orchestru pod vedením svého šéfdirigenta povedlo.

Petr Novák, 1. 1. 2020

Vánoce jsou za dveřmi

 

Z tematického výčtu patřil koncert s názvem Vánoce jsou za dveřmi k těm, jehož program nepřipomínal očekávanou vánoční atmosféru, na kterou plzeňské obecenstvo čeká a těší se. Přesto zazněla díla pozoruhodná a zajímavá, zvláště když první polovinu večera patřila Dmitriji Šostakoviči (1907-1975). V první svitě Hamlet op.32 z mladšího období, ke kontroverznímu avantgardnímu představení, napsal skladatel hudbu, postavenou na ironii a parodii. A tento způsob komponování je také součástí jeho skladatelského profilu jako odpověď na složitost doby, ve které žil.

V liberálnějším období sovětských kulturních poměrů, kdy ždanovovská kulturní ideologie ztrácela na významu, vznikl Šostakovičův Koncert F dur pro klavír a orchestr op.102. V něm se skladatel s odlehčením vyhýbá vlastní hudební sžíravé reakci na sovětskou realitu, a vytváří dílo plné pohody jako kontrast k tomu, čím celým svým tvůrčím životem musel procházet. Klavírního partu se ujal Daniel Gerzenberg – umělec rusko-židovského původu středního věku, který trvale žije v Berlíně. Zaujal bravurní technikou, souzněním s orchestrem, které vyplývá i z činnosti doprovázečské, a schopnost improvizace, což prokázal v přídavku. Mezi klavíristy pozoruhodná osobnost s širokým rejstříkem schopností. Po přestávce zaznělo ve světové premiéře Plzeňské, Capriccio Tomáše Ille (1971). Skladatel toto dílo věnoval Plzeňské filharmonii k stému výročí. Tomáš Ille má k filharmonii blízko. Jako skladatel a v aranžmá se kreativně podílí na projektech, které Plzeňská filharmonie připravuje dětem a začínajícím talentům.

Závěr večera, pod taktovkou Ronalda Zollmana, patřil P. I. Čajkovskému. Jeho balet Louskáček je obsahově spjatý s vánočním časem. Zazněla suita, op.71. Nutno konstatovat, že přes precizní přípravu i provedení známých melodií, chybělo výrazově něco navíc, což je plně v rukou dirigenta, orchestr však tradičně ve všech složkách nezapřel své profesionální schopnosti.

 

Jana Benešová, 12. 12. 2019

Schumannův kaleidoskop v Besedě

 

Druhý abonentní koncert řady Diamant přinesl posluchačům v podání Plzeňské filharmonie několik děl jediného autora – Roberta Schumanna. Orchestr řídil přizvaný izraelský dirigent Yoav Talmi. Ten byl také autorem úpravy původně klavírního díla Dětských scén pro symfonický orchestr, které v programu večera ve velkém sále Měšťanské besedy zaznělo jako první. Nápaditá instrumentace, ve které si jednotlivá témata přebírali jednotliví hráči dechových nástrojů i celé nástrojové skupiny posluchače zaujala. Vtipné bylo i časté použití tuby. Autor úpravy Yoav Talmi dirigoval zpaměti a od začátku vynikajícím způsobem hrající Plzeňská filharmonie vystihla všechny nálady díla i dirigentovu představu.

K interpretaci známého Schumannova Klavírního koncertu a moll byl přizván český klavírista Igor Ardašev. Bylo potěšením sledovat, jak si se svým sólovým partem doslova pohrává. Z nástroje se ozýval velmi kultivovaný a vždy srozumitelný zvuk, plný jemných detailů. Koncert zazněl ve spolupráci s orchestrem a dirigentem doslova v jednom dechu a sólista se musel plzeňskému publiku odvděčit dvěma přídavky. Jednou z poetických Schumannových klavírních skladeb a první etudou z opusu 10 Fryderyka Chopina. Ardaševův zvukově propracovaný přístup a technická brilance vyvolaly i zde u publika dlouhou vlnu nadšení.

Jako poslední zazněla v programu večera Schumannova Symfonie č. 2 C dur. Velkolepé čtyřvěté dílo vedl přizvaný dirigent opět zpaměti. Jeho velký temperament přenesl nadšení i do hráčů orchetru. Talmiho volba živých temp a obrovská dynamická šíře byla strhující. Orchestr hrál pod jeho vedením soustředěně, slyšeli jsme jednotný zvuk jak pianissim, tak velkých fortissim. Dirigentova pevná gesta vedla hráče také k dokonalé souhře.

Dalším z koncertů Plzeňské filharmonie, na který se můžeme těšit, je abonentní koncert řady Platina a zazní na něm díla Dmitrije Šostakoviče, Tomáše Ille a Petra Iljiče Čajkovského.

 

Petr Novák, 25. 11. 2019

Óda na radost zněla Besedou

Zní to trochu jako paradox, že koncert, oslavující nejen 100. výročí orchestru, ale především 30. výročí započaté cesty za svobodou, připadl na 7. listopad – tedy datum, které připomíná pravý opak. Navzdory neblahému datu však slavnostní koncert směřoval k 17. listopadu, a to velkolepým projektem – uvedením Beethovenovy 9. symfonie d moll. Na úvod zazněla kratší orchestrální fantazie Nezodpovězená otázka amerického skladatele Charlese Edwarda Ivese (1874-1954). Sám název svědčí o mimohudebním obsahu skladby. Naléhavě se ptá sólová trubka a některé dřevěné dechové nástroje. Odpovídá - neodpovídá monotónní zvuk smyčců. Myšlenkově i hudebně je to dílo pozoruhodné, směřující k vrcholu večera – Beethovenově symfonii s Ódou na radost. Geniální skladatel ve své poslední symfonii novátorsky porušuje zavedená schémata jak uvnitř věty, tak i v tempovém uspořádání vět – Scherzo zařazuje před lyrickou pomalou větu, která tu anticipuje 4. větu, navíc s neobvyklou vokální složkou s plným obsazením. 9. symfonie patří k dílům interpretačně náročným, zejména pro přesvědčivé uchopení tempa a výrazu, což se ne vždy povede. Obě první věty interpretoval orchestr pod taktovkou Ronalda Zollmana v duchu běžného pojetí a spolehlivě. Pomalá třetí věta klade nárok, aby vnitřní napětí melodického toku výrazově nepolevilo, což provedení třetí věty trochu chybělo. Ve čtvrté větě se skvostně představil Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Lukášem Vasilkem. Jen málokdy se podaří ideální spojení hlasů sólového kvarteta (Karolina Plicková, Markéta Cukrová, Ondřej Socha a Jozef Benci). Všichni jsou vynikající sólisté, ale dohromady chyběla hlasová vyrovnanost a souznění s orchestrem, který, jako vždy, podal spolehlivý, muzikálně vyspělý výkon. Ronald Zollman řídil dílo zpaměti.

 

Jana Benešová

Óda na radost, 14. 11. 2019

Plzeňská filharmonie nadchla posluchače svým francouzským programem

„Sladká Francie“ byl nazván program druhého koncertu abonentní řady Platina, který Plzeňská filharmonie připravila nejen pro své abonenty do velkého sálu Měšťanské besedy. Tentokráte hrál orchestr opravdové hudební lahůdky, které i příznivci hraných autorů na našich koncertních pódiích slyší velmi zřídka.

Na úvod zazněla velmi hravá a svěží suita Dětské hry George Bizeta. Orchestr hrál od prvních tónů v absolutní souhře, šéfdirigent Ronald Zollman dokonale vystihl charakter jednotlivých krátkých částí díla. Výborně se ukázali jednotliví hráči ve svých sólech /třeba trumpetista Martin Chodl v úvodní části/, nebo celé skupiny – spodní a vrchní smyčce v dialogu v předposlední části.

Následoval jeden z méně často uváděných koncertů, čtvrtý, pro klavír a orchestr Camilla Saint-Saënse. Magnetem večera bylo pro některé návštěvníky přizvání vynikajícího amerického klavíristy, žijícího ve Francii Davida Livelyho. Jeho plzeňské angažmá je dalším z úspěchů managementu orchestru. Lively, přestože již 66ti letý pianista se zhostil technicky velmi náročného partu tohoto koncertu bravurně a s noblesou. Od prvního akordu do posledních tónů dokázal naplnit svůj part bohatým a přitom měkkým tónem klavíru. V duchu současného trendu, který můžeme vidět i u mnohem mladších pianistů přednesl svůj part z not v iPadu. Výhoda absence obraceče, který může působit rušivě je zřejmá. Liveliho kultivovaný tón se dokonale kloubil s vynikající technikou jeho hry, rovněž spolupráce s dirigentem Zollmanem byla přímo ukázková. Šéfdirigent dovedl sólistu podpořit ve všech oblastech a výborně spolupracoval v jeho tempových představách. Lively se musel odvděčit přídavkem – zvolil tématicky vhodný známý Svit luny z Bergamské suity Claude Debussyho. Nástroj značky Steinway&Sons rozezněl opět velmi plasticky až dojemně.

Po přestávce zazněla v podání letos jubilujícího orchestru 1. Symfonie Charlese Gounoda. Autor, kterého si spojujeme spíše s jeho operní tvorbou, dovedl ve svém díle, které napsal jako dvaatřicetiletý, což se posluchači mohli dočíst z pečlivě zpracovaného koncertního programu Lenky Bočanové vytvořit plno kontrastů. Ve druhé větě se autor pustil i do formy jakési fugy, ale s francouzským nadhledem. Plzeňská filharmonie dokázala zvláště v první větě využít obou krajních dynamických poloh, vynikajícím způsobem vystihla spíše menuetový charakter třetí části Scherza. V této části se také blýskli ve svých sólech hráči dechových nástrojů, které doprovázeli smyčce.

Orchestr Plzeňská filharmonie i přizvaný sólista ve svém „francouzském“ programu posluchače doslova vtáhli do atmosféry 19. stol. v této zemi. Budeme se těšit na další abonentní koncert našeho orchestru, který se koná již 7. 11. a zazní na něm známá 9. symfonie Ludwiga van Beethovena se Schillerovou „Ódou na radost“ v jejím závěru.

 

Petr Novák

 

Sladká Francie, 24. 10. 2019

Druhý koncert Plzeňské filharmonie k 100. výročí

  

V rámci Platinové řady abonentní cyklus zahájil koncertem s neobvyklou náplní, tj. bez hostujícího sólisty. Zazněly totiž dvě symfonie, jejichž vznik dělí zhruba jedno století a samozřejmě dynamičnost stylových proměn. Společným rysem obou symfonií je složitý tvůrčí proces než jim autoři dodali definitivní podobu. První polovina přinesla třívětou Symfonii Karla Pexidra, skladatele našeho regionu, který patří k zdejším výrazným, až renesančním osobnostem s širokým okruhem kulturních zájmů a činnosti. Ke skladatelovým 90. narozeninám zazněla tato Symfonie ve světové premiéře. Karel Pexidr ji od roku 1976 podroboval revizím až do konečné verze z roku 2017. Je určena velkému orchestru a pro výraz využívá zvukové barvitosti symfonického tělesa. Kompoziční technika odpovídá produktům hudebního myšlení 20. století. Vždy však záleží na obsahu a sdělitelnosti, o čemž Pexidrova Symfonie přesvědčila také díky interpretačnímu umění orchestru v čele s dirigentem Tomášem Braunerem.

 Rakouský skladatel Anton Bruckner (1824-1896) patří ke generaci poznamenané střetem klasického romantismu beethovenovského odkazu a proudem novoromantismu, jehož klíčovým představitelem byl Richard Wagner. Brucknera jeho hudební myšlení poznamenalo a plně se v jeho symfonické tvorbě odrazilo. Nicméně bez vlivu v jeho tvorbě nezůstaly ani prvky chrámové hudby, v jejímž okruhu se od raného mládí pohyboval. Jeho 9 symfonií se po Wagnerově vzoru vyznačuje rozsáhlou , průměrně hodinovou plochou. Výjimku netvoří ani 3. Symfonie d moll zvaná „Wagner-Symphonie“, která vyplnila druhou polovinu večera. I ona prošla několika revizemi. Takto mohutné dílo vyžaduje od dirigenta a orchestru plnost soustředění, aby vynikly jemné nuance harmonické, výrazové bez ztráty vnitřního napětí, a posluchač rozpoznal chrámové prvky i vlivy folkloru, až s burleskní odlehčeností. To vše se filharmonii s Tomášem Braunerem podařilo.

Jana Benešová

 

Brauner - Bruckner, 3. 10. 2019

Plzeňská filharmonie otevřela novou sezónu „narozeninovým“ provedením Beethovenovy Missy solemnis

 

Přestože Plzeňská filharmonie již v září natočila kompletní symfonie Jana Václava Tomáška a účinkovala i na open – air koncertě na Náměstí Republiky v Plzni při příležitosti slavnostního průvodu Vendelín, oficiálně zahájila svoji novou koncertní sezónu až nyní svým prvním abonentním koncertem řady Diamant. Uvedla Missu solemnis Ludwiga van Beethovena. Dílo, které zaznívá spíše na festivalech vedl při příležitosti stého výročí vzniku orchestru v Plzni její nynější šéfdirigent Ronald Zollman. Přizván byl Slovenský filharmonický zbor a sólisté Marie Fajtová, Markéta Cukrová, Jaroslav Březina a Jozef Benci.

V úvodním slově ředitelka orchestru Lenka Kavalová připomněla milníky vzniku plzeňského profesionálního tělesa. První zmínky pocházejí z r. 1882, kdy vznikl Plzeňský filharmonický spolek. Důležitým zlomem byl ale r. 1919, kdy vznikl Symfonický orchestr Osvětového svazu v Plzni, který v r. 1934 přijal název Plzeňská filharmonie. Další etapou byla éra Plzeňského rozhlasového orchestru, který vznikl r. 1946 spolu s novou budovou Českého rozhlasu v Plzni. Po reorganizaci v r. 1993 působil orchestr jako s. r. o. aby byl konečně r. 1998 přeměněn na obecně propěšnou činnost, jejímž zakladatelem je město Plzeň. Orchestr od této doby nese opět název Plzeňská filharmonie.

Ředitelka orchestru připomněla také, kdy se Beethovenovo dílo v Plzni naposledy uvedlo – bylo to v r. 1997 pod taktovkou Jana Chalupeckého a před tím v r. 1973 za vedení Bohumíra Lišky. Dále poděkovala městu Plzeň, Plzeňskému kraji a Ministerstvu kultury za finanční podporu aby pak následně předala slovo Tomáši Holubovi, biskupu plzeňskému, který sezónu zahájil. Holub vyzdvihl moto mše „jste posláni“ zvěstovat naději a radost a popřál posluchačům hudební i duchovní zážitek.

Beethovenova mše D dur op. 123 vznikla v době, kdy se autor zabýval i 9. symfonií. Složité a velkolepé dílo přesahuje rámec liturgického určení a můžeme jej tak slyšet jak v chrámu, tak v koncertní síni. Zcela zaplněný velký sál plzeňské Besedy se stal důstojným místem provedení tohoto díla. Rovněž volba přizvaného pěveckého tělesa se projevila, jako vynikající. Slovenský filharmonický zbor byl svým sbormistrem Jozefem Chabroněm výborně připraven. Nadchla zejména jeho dynamika projevu, samozřejmá kompaktnost a naprostý nadhled nad složitým úkolem nastudování. Zcela zaslouženě sklidil sbormistr při děkovačce velké ovace…

Ze čtyř přizvaných sólistů vynikly svojí jistotou zejména oba ženské hlasy. Sopranistka Marie Fajtová podala svrchovaný výkon, její hlas byl vždy slyšet nad celým hudebním děním. Výborně jí sekundovala altistka Markéta Cukrová, která měla svůj part rovněž svrchovaně ovládnutý a zaujala svou barvou hlasu. S nadhledem zpíval tenorista Jaroslav Březina, zpočátku lehce nejistě působil svými nástupy basista Jozef Benci. Tento dojem ale v průběhu díla vymizel.

Pevná dirigentova ruka nezabránila občasným nesouhrám orchestru, ať již v závěrečném akordu Kyrie, nebo v prvním akordu dechové sekce v části Agnus Dei. Převažovaly však nesmírně povedené momenty, které umocnily celkově nadstandartní kvalitu nastudování celého díla. Osobně mne velmi zaujala Ronaldem Zollmanem nádherně vystavěná gradace uprostřed Creda, všudypřítomná typicky beethovenovská crescenda ústící do piana, nebo naprosto excelentní výkon jednoho z koncertních mistrů orchestru – houslisty Michala Sedláčka v houslovém sólu v Benedictu. V Glorii skvěle vyšla velká fuga včetně dlouhých úseků osminových pohyblivých pasáží nejprve jednotlivých hlasů sboru a následně v sólových partech. Sólisté spolu doslova dýchali i ve svém náročném třítaktovém sólu ke konci Benedicta.

Bylo jen dobře, že dílo zaznělo v Plzni bez přestávky. Také pečlivě připravený program s poznámkami Lenky Bočanové, který se mimochodem v Plzni dává posluchačům zdarma – v ceně vstupenky přispěl k vysoké úrovni večera. Velmi dlouhé ovace dirigentovi, orchestru, sboru i sólistům nebraly konce a staly se nejlepší pozvánkou na některý z dalších abonentních i mimořádných koncertů Plzeňské filharmonie. Hned příští týden zazní mj. světová premiéra symfonie letošního plzeňského jubilanta, skladatele Karla Pexidra. Kdo chce se též dovědět o činnosti orchestru více, měl by v Plzni navštívit výstavu, kterou připravila Mgr. Kateřina Zvěřinová v prostorách mázhausu plzeňské radnice. Nejlepší ale bude navštívit některý z dalších koncertů kterékoli řady včetně crossoverové, multižánrové, nebo té pro děti a přesvědčit se o kvalitách Plzeňské filharmonie „na vlastní kůži“.

 

Petr Novák, Klasika Plus, 28. 9. 2019

Stalo se již tradicí, že na začátku září se městem projde průvod, který zahájí další kulturní sezónu v Plzni a v Plzeňském kraji. Když průvod dojde na Náměstí Republiky, slavností program zakončí open - air koncert Plzeňské filharmonie. Po úvodních slovech ředitelky orchestru Lenky Kavalové a hlavního hostujícího dirigenta Chuhei Iwasakiho a krátké zvukové zkoušce došlo na hlavní program. Profesionální orchestr zvolil profesionální přístup k volbě programu a tak zazněla celá čtyřvětá /Velká/ symfonie C dur Václava Jana Tomáška. Při menuetu si lidé vlnili… Spokojenost publika po všech rychlých větách končila potleskem. Mladý temperamentní dirigent přenesl své nadšení na každého hráče. Precizní provedení, stylově čisté, dynamické pojetí, atmosféra byla stále vzrušenější. Následovala druhá část programu, Koncertní fantasie pro housle a orchestr na témata ze Straussovy operety Netopýr v úpravě Tomáše Illeho. Zde se již k tanci na lidem známé melodie připojilo více posluchačů… Fantasticky hrající koncertní mistr Michal Sedláček přednesl sólový part s noblesou v dokonalé intonační jistotě a jakoby samozřejmé technické bravuře. Orchestr pod vedením Iwasakiho výborně spolupracoval. Lidé neskrývali nadšení. Výkřiky „bravo“ odměnily sólistu i hráče a bezprostřední potlesk nebral konce. Přídavek Uherský tanec g moll na již uměle osvětleném Náměstí s nasvícenou Katedrálou v pozadí umocnil slavnostní zakončení koncertu. Orchestr letos slaví 100 let od svého založení, budeme se těšit na jeho jubilejní sezónu. Bohatý program začíná již 26. září v sále Měšťanské besedy prvním abonentním koncertem řady Diamant. Přijďte se zúčastnit, vstupenky jsou právě v prodeji...

Petr Novák, Plzeňský deník, 5. 9. 2019

Úvodem zaznělo velmi zajímavé dílo Richarda Strausse pro 23 sólových nástrojů – Metamorfózy. Jak poznamenala ředitelka orchestru, každý jednotlivý hráč zde byl sólistou, měl svůj part. S tím souvisí neobyčejná náročnost interpretace této kompozice, kdy dirigent určuje pouze směr, kterým má každý hráč jít a stará se hlavně o celkovou výstavbu díla. To se Zollmanovi beze zbytku povedlo, poměrně rozlehlý vrchol skladby vyzněl i díky obrovskému nasazení všech hráčů opravdu přesvědčivě. Zaujal závěr kompozice podaný v působivém pianissimu. .... Byla to naprosto dokonalá souhra smyčcových skupin ve druhé větě, kdy i dynamika byla podána, jako by z každé skupiny hrálo po jednom hráči. Ve třetí větě zazněly vynikajícím způsobem a v naprosté čistotě fanfáry lesních rohů, aby konečně věta čtvrtá a v ní obsažené fugato, byla provedena s příkladnou lehkostí a nadhledem."

Petr Novák , Plzeňský deník , 20. 6. 2018

"Zaujala však hned úvodní skladba amerického skladatele Charlese Edwarda Ivese (1874-1954) Nezodpovězená otázka. Charakter hudby plně vystihuje její název. Do tiché a poklidné dynamiky smyčců ostře a naléhavě vpadávají disonantní tóny trubky střídavě s kvartetem dechových nástrojů. ... Velký dík patří rozšířené Plzeňské filharmonii a dirigentovi Tomáši Braunerovi, kteří se nechali inspirovat závažností interpretovaných děl a podali mimořádný výkon, takže předposlední koncert cyklu lze považovat za vrchol sezóny." 

Jana Benešová , Plzeňský deník , 29. 5. 2018

"Ve studiu S1 v budově českéro rozhlasu v Plzni vznikla tento týden výjimečná nahrávka. Violoncellista Petr Nouzovský a Plzeňská filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Tomáše Braunera zde od pondělí do středy pro účely Českého rozhlasu natáčeli Koncert c Dur pro violoncello a orchestr Jukaba Jana Ryby." 

Jan Vitinger , Mladá Fronta Dnes , 12. 4. 2018

"Posluchači vyslechli úvodem Tance z Galanty maďarského skladatele Zoltána Kodályho. Dílo plné kontrastů a zajímavých rytmů vyniklo v podání orchestru vystižením všech jeho nálad. Samozřejmě a v bezpečné souhře vyzněly také všechny změny temp. ... Ve druhé polovině večera zazněla pod vedením šéfdirigenta orchestru Tomáše Braunera čtvrtá symfonie Johannesa Brahmse. Dílo, kladoucí na jednotlivé hráče orchestru velké nároky vyznělo spíše pateticky. Jestliže jsme třeba v první větě hledali snad více interpretační lehkosti, ve větě třetí nás mohl naopak zaujmout její obrovský tah a dirigentova skvělá výstavba části až do jejího samotného konce. Dlouhotrvajícím potleskem posluchači plzeňské Besedy ocenili náročnou práci dirigenta a všech členů orchestru." 

Petr Novák , Plzeňský deník , 10. 4. 2018

"Že byl Stanislav Khristenko v extrémních dynamických špičkách díla klavír na krátké okamžiky orchestrem zcela pohlcen, vůbec nevadí, ba naopak to svědčí o tom, že interpreti i při vědomí koncertantního charakteru partitury dávají při modelování obrysů díla přednost obecně chápané hudební logice. Ve velmi dobrém světle se představila i Plzeňská filharmonie pod dirigentským gestem Tomáše Braunera. Ten zde, ve Dvořákově síni Rudolfína, nabídla svůj vlastní výklad. "

Vojtěch Mojžíš, Hudební rozhledy, 1. 4. 2018

„Může se zdát, že výročí Února 1948 bylo v uplynulých dnech připomenuto více než dost – když se ale střízlivě podíváme, kolik původních kulturních akcí se k němu vázalo, bylo jich nemnoho. Mnozí mají sice jasný názor, že ten Únor 1948 byl zlo, ale příležitostí připomenout tehdejší události alespoň v základních souvislostech bylo méně, než se možná zdá. O to větší uznání si zaslouží koncert, který v úterý realizovala Plzeňská filharmonie ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů a Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Všichni pořadatelé dali do projektu to nejlepší, co mohli, a přímým přenosem se nakonec připojil i Český rozhlas 3 Vltava. Název koncertu parafrázoval heslo „čelem k masám“ – ale jeho hlavním obsahem bylo to, že se postavil čelem k nesnadnému tématu.“

Jindřich Bálek, OperaPlus, 1. 3. 2018

„Plzeňská filharmonie mezi legendami klasické hudby. Prestižní ocenění Nahrávka roku v rámci cen klasické hudby Classic Prague Awards za rok 2017 získala v sobotu 20. ledna v Obecním domě v Praze Plzeňská filharmonie za své nové album Bohuslav Martinů – Kompletní dílo pro violoncello a orchestr.“

Gabriela Špalková, MF Dnes, 23. 1. 2018

„I když těžištěm večera bylo spíše mluvené slovo, dramatičnost vyjadřovala přesvědčivě i stránka hudebního doprovodu. Plzeňská filharmonie pod taktovkou Jiřího Petrdlíka byla všem protagonistům citlivým rovnocenným partnerem a spolunositelem dramatického účinku. Na začátek koncertní sezóny tedy pro posluchače nevšední zážitek.“

Jana Benešová, Plzeňský deník, 7. 11. 2017

„Orchestr pod vedením svého šéfdirigenta Tomáše Braunera zaujal od prvních tónů předehry svou barevnou hrou. Spolupráce s renomovanou sólistkou Michaelou Fukačovou byla příkladná, orchestr jí byl dokonalou oporou. V nádherné souhře se sólovým nástrojem vyznělo i dlouhé sólo primária orchestru Michala Sedláčka ve 3. části díla.“

Petr Novák, Plzeňský deník, 26. 9. 2017

"Též orchestr si ve svém doprovodu blýskl, zcela samozřejmě vyzněly všechny nástrahy Chopinovy instrumentace - výborně zahrál lesní roh úvod kódy ve 3. větě (Jan Šlégr), nádherným měkkým tónem hrál ve větě druhé protimelodii k sólu fagotista Václav Kapusta. Nadšený aplaus publika musel sólista kompenzovat přidáním alespoň jedné autorovy Mazurky. Ve druhé polovině večera polsuchači vyslechli vynikajícím způsobem provedenou Symfonii č. 6 Petra Iljiče Čajkovského. Zaujala zejména v provedení třetí věty, pochodu, který obsahoval obrovský náboj a byl proveden díky dirigentu Braunerovi ve vynikající souhře. Ne nezaslouženě proto při závěrečném potlesku šéfdirigent zvedal ze židlí výborně hrající jednolitivé nástrojové skupiny."

Petr Novák, Plzeňský deník, 28. 6. 2017

"Zasloužený úspěch Dvořákova veledíla Stabat mater na vynikající úrovni...Strhující krása hudby vedla posluchače k napjatému vnímání od prvních tónů k jásavému závěrečnému Amen svou geniální vynalézavostí v melodice, volbě barev zpěvných hlasů a orchestrálních nástrojů, v střídání ploch tichého zadumání a velkého zvuku. Šéfdirigent orchestru Tomáš Brauner vedl mohutný umělecký soubor v dokonalém přehledu a plasticitě celkového zvuku, výborně mu hrál soubor Plzeňské filhamronie jako celek i v partiích jednotlivých skupin a sólistů."

Vlasta Bokůvková, Plzeňský deník, 20. 6. 2016

"Zářijový koncert měl znamenitou úroveň po všech stránkách...hra sólistky, americké houslistky Tai Murray, okouzlila všemi znaky světové houslistické elity...Plzeňská filharmonie za vedení svého šéfdirirgenta Tomáše Braunera podala výborný výkon, a to jak v ukázněných doprovodech sólistky, tak v dobře volených symfonických kompozicích G. Gershwina a našeho geniálního A. Dvořáka...Dirigent vedl orchestr k barvitému výkonu v promyšlených kontrastních plochách - od jemných pianissim po třaskavá forte...

Vlasta Bokůvková, Plzeňský deník, 6. 10. 2015

"Lemur kata patří mezi neznámější druhy zvířat na Zemi...nechybějí samozřejmě ani v plzeňské zoo. Od počátku chovu se v Plzni narodilo již 16 mláďat, poslední tři v letošním roce. Samičí sourozenci jsou březnoví, sameček dubnový. Jména - Cecilka, Michaelka a Fil(harmoníček) jim vybrali plzenští filharmonici. Vlastního křtu se počátkem června ujala ředitelka Plzeňské filharmonie Lenka Kavalová."

IRIS, ročník 13 / číslo 3 - léto / podzim 2015, 1. 10. 2015

"Tanečník a choreograf Richard Ševčík, akademický sochař František Pelikán, firma Klotz a Plzeňská filharmonie jsou držiteli Umělecké ceny města Plzně za rok 2014. Cenu za významnou kulturní událost převzala Plzeňská filharmonie za koncert realizovaný k Roku české hudby 2014 v katedrále sv. Bartoloměje 2. listopadu 2014. Filharmonie tehdy uvedla Rekviem Antonína Dvořáka ."

Dana Veselá, Plzeňský deník, 17. 9. 2015

"Orchestr hrál na své dobré úrovni, přesto je třeba opět vyzdvihnout kvalitu hráčů dechových nástrojů. Letošní sezóna Plzeňské filharmonie byla úspěšná vzhledem k bohaté návštěvnosti. Dnes už ustálené 4 abonentní cykly (dva symfonické, jeden spojující žánry a jeden určený dětem) značně rozšířily spektrum zájemců o její koncerty. V další sezóně, od září 2015, pak posluchače jistě opět čeká množství oblíbené i neznámé hudby v nepochybně dobrém provedení domácích i zahraničních umělců."

Jana Tomažičová, Plzeňský deník, 29. 6. 2015

"Plzeňská filharmonie hrála skvěle! Všechna instrumentální čísla byla provedena se správným nasazením a stylovostí. Báječná byla zejména skupina žesťů. Výkon orchestru doplnil výborným výkonem americký dirigent Carl Topilow, jenž se zhostil také několika skvělých klarinetových výstupů."

Tomáš Kuhn, Hudební rozhledy, 1. 5. 2015

"Filharmonici a jejich hosté excelovali...výborné výkony podali oba sólisté, a obě tělesa, Pražský filharmonický sbor a Plzeňská filharmonie, jim byla odpovídajícími partnery. Je dobře, že právě tento koncert byl vysílán přímým přenosem v rámci EBU na stanici Vltava a v dalších evropských rozhlasech."

Jana Tomažičová, Plzeňský deník, 27. 4. 2015

"Plzeňská filharmonie v čele s dirigentem Janem Chalupeckým si podobně jako dětské publikum toto hudební odpoledne výborně užívala. Koncerty pro děti jsou v programech orchestru pevně zakotveny, přejme mu šťastnou ruku ve výběru a realizaci dalších podobných projektů."

Jana Tomažičová, Plzeňský deník, 23. 4. 2015

"Plzeňská filharmonie byla sólistovi zcela rovnocenným partnerem, a to jak ve sweet jazzových úpravách swingových hitů, tak i doprovodech pop songů. K vrcholům večera lze ovšem bezesporu zařadit skvěle interpretačně zvládnuté provedení Bugatti stepu Jaroslava Ježka, tentokrát určenému pouze orchestru."

Tomáš Kuhn, Plzeňský deník, 13. 2. 2015

"Ačkoli Plzeňská filharmonie absolvovala mezi svátky vyčerpávající zahraniční turné a novoroční koncert v Plzni, vyrovnala se s orchestrálními party Koncertu i Symfonie s profesionální jistotou pod pevnou rukou hostujícího dirigenta, mezinárodně uznávaného Jana Schultsze, který strhl svým muzikálně vyzrálým výrazem."

Jana Benešová, Plzeňský deník, 15. 1. 2015

"Sólové kvarteto se s pěvecky náročnými party vypořádalo se ctí, zejména po stránce výrazu. Vyzdvihnout je třeba výkon početného kompaktního sboru, jemuž sbormistr vtiskl silný oduševnělý výraz. Jako vždy doprovázela dílo s profesionální spolehlivostí Plzeňská filharmonie s Tomášem Braunerem. Do posledního místa zaplněná katedrála poděkovala dlouhotrvajícím potleskem všem, kteří se na této mimořádné údálosti podíleli, a zejména interpretům za hluboký zážitek."

Jana Benešová, Plzeňský deník, 18. 11. 2014

"Orchestr citlivým a spolehlivým doprovodem sólistů výrazně spoluvytvářel přesvědčivé vyznění díla. V Čajkovského 5. symfonii se naplno projevily nejen pověstná flexibilita orchestru, posilněná o hráče ve smyčcové sekci, ale především výrazně stoupající umělecký profil mladého šéfdirigenta Tomáše Braunera, který se obsahově i výrazově náročné partitury zhostil s velkou dávkou osobnostní a muzikantské vyzrálosti. Úvod do sezóny byl tedy příslibem krásných posluchačských zážitků."

Jana Benešová, Plzeňský deník, 1. 10. 2014

"Na taktovku vynikajícího Ronalda Zollmana reagoval orchestr spontánním výrazem, soustředěností, přesností a zvukovou kompaktností. Po odchodu Koji Kawamota se můžeme v příštích sezónách těšit, že tato mezinárodně uznávaná dirigentská osobnost se stane stálým hostujícím zahraničním dirigentem Plzeňské filharmonie."

Jana Benešová, Plzeňský deník, 25. 6. 2014

"Ctižádostí dramaturgie je přivádět do Plzně na účinkování v jejích cyklech významné interprety - pěvce, instrumentalisty, dirirgenty i soubory....Koncert nadchl svými uměleckými výkony i celou atmosférou a vzbudil naději, že rostoucí úroveň a zajímavá dramaturgie Plzeňské filharmonie bude i v příštích letech plnit sály nadšenými příznivci symfonické hudby."

Vlasta Bokůvková, Hudební rozhledy, 1. 3. 2014

"Je třeba ocenit dramaturgii Plzeňské filharmonie, že dovede vedle tradičních koncertů s různorodou hudební náplní uvádět i večery se souborným tématickým zaměřením."

Vlasta Bokůvková, Plzeňský deník, 26. 2. 2014

"Orchestr, který s obvyklým přehledem řídil dirigent Koji Kawamoto, podal opět jeden ze svých výrazných výkonů. V Lukášově kompozici vystoupili s velkým úspěchem saxofonisté sdružení v souboru Pigeon Saxophone Quartet...Byl to večer, jenž přesvědčil o bohatství české symfonické hudby."

Vlasta Bokůvková, Plzeňský deník, 6. 11. 2013

"Již tradiční zvuková čistota, naprostá souhra orchestru tentokrát vedeného mladým hostujícím dirigentem Noamem Zurem přiměly publikum k dalším nadšeným ovacím."

Petr Novák, Plzeňský deník, 8. 4. 2013

"Dirigent uvedl dílo v plné plasticitě hudebních myšlenek a jejich propojení, výborný byl výkon orchestrálního celku i jeho skupin a sólistů. Dojem z večera byl jedinečný, bouřlivý potlesk svědčil o nadšení posluchačů."

Vlasta Bokůvková, Plzeňský deník, 20. 3. 2013

" Vrcholem večera byla ovšem geniální hudba Mozarta....Obě sólistky přednesly své party s hudebním zaujetím a velkou muzikalitou...Orchestr potěšil znamenitou úrovní svého výkonu...Večer patřil k nejzdařilejším koncertům poslední doby."

Vlasta Bokůvková, Plzeňský deník, 12. 2. 2013

„Orchestr podal výborný výkon jak ve svém celku, tak v sólových partiích, které přišly ke slovu zejména v půvabné Respighiho kompozici, zakotvené svou formou už v baroku a spojující tak kouzlo historické a moderní hudby. Dirigent právem vyzýval sólové hráče i nástrojové skupiny, aby se vstoje poděkovali aplaudujícím posluchačům.“

Vlasta Bokůvková, Plzeňský deník, 15. 5. 2012

„Plzeňská filharmonie se pod taktovkou svého šéfdirigenta Koji Kawamota s touto hodinu trvající symfonií vyrovnala naprosto přesvědčivě. V díle náročném hráčsky, obsahově i výrazově podala zcela mimořádný až fascinující výkon.“ (D. Šostakovič – Symfonie č. 10 e moll, op.93)

Jana Benešová, Plzeňský deník, 17. 2. 2012

"Je třeba opět vyzdvihnout schopnost šéfdirigenta filharmoniků Koji Kawamota proniknout hluboce do obsahu a struktury skladby a svou vizi přenést do práce s orchestrem, který pod jeho vedením podal vynikající výkon."

Jana Benešová, Plzeňský deník, 2. 2. 2012

„Orchestr předvedl s profesionální jistotou stylovou různorodost – měkké nástupy a plastický zvuk v Ravelovi, pregnantnost a spíše komorní pojetí v Beethovenovi a v Šeherezádě bravurnost a kompaktní zvuk ve všech nástrojových sekcích. Vynikající byly sólové výkony orchestrálních hráčů, zejména náročný houslový part koncertního mistra Vlastimila Koberleho. Dirigent Koji Kawamoto výrazově odlišil charakter jednotlivých skladeb s plným muzikantským porozuměním a pevnou rukou.“

Jana Benešová, Plzeňský deník, 24. 11. 2011

„Poprvé hostoval u Plzeňské filharmonie ruský dirigent Mark Kadin, který už získal řadu úspěchů ve své vlasti i v zahraničí. (…) Dirigent si zřejmě dobře rozuměl s orchestrem, pod jeho zřetelnými a pevnými gesty zněla hudba velmi plasticky ve zvukově narůstajících vlnách. V interpretačně velice náročné skladbě byla exponována častá sóla jednotlivých nástrojů, jejich střídání a návazností se zhostili členové orchestru na výbornou.“ (A. Skrjabin – Symfonie č. 2 c moll, op. 29)

Jana Tomažičová, Plzeňský deník, 7. 11. 2011