Recenze: Tubista Petr Salajka zazářil s Plzeňskou filharmonií

Plzeňská filharmonie připravila pro svůj čtvrtý abonentní koncert řady B velice zajímavý program, sestavený z děl, která v Plzni dlouho nezazněla. Posluchači téměř zaplněného sálu Měšťanské Besedy také zpozorovali, že orchestr hraje v jiném rozesazení, než jsou zvyklí. Violoncella byla umístěna po levé straně, skupina druhých houslí naopak po pravé. Vynikající výkon předvedl orchestr již v úvodní symfonické básni Finlandia finského skladatele Jeana Sibelia. Dílo, v jehož finále zazní nejprve ve dřevěných dechových nástrojích oblíbená píseň dnešních křesťanských společenství po celém světě „Ztiš srdce mé“, posléze v augmentaci citované písně, zvané též „Be still My Soul“, nebo „Stille meine Wille“ v žestích končí. Jako sólista večera byl přizván vynikající mladý hráč na tubu Petr Salajka. Představil se v mimořádně náročném díle jak pro sólistu, tak pro orchestr, Koncertu f moll pro tubu a orchestr, jehož autorem je Ralph Vaughan Williams. Symbolem jeho hry bylo vedle intonační jistoty, nádherného měkkého tónu také obrovská dynamika. V kadencích v první a poslední větě posluchače svou hrou naprosto uchvátil. Plzeňská filharmonie, vedená svým šéfdirigentem Ronaldem Zollmanem sólistu následovala v naprosté souhře a dynamické podpoře. Jako vrchol večera vyznělo nastudování jedné z patnácti symfonií Dmitrije Šostakoviče, Symfonie č. 9 Es dur, 70. autorovo dílo. Skladba z r. 1945, ve které by se dala očekávat reflexe oslavy konce války, začíná ostatně jako i jeho jiná díla vesele, až ironicky. Není proto divu, že přestože byla tato symfonie v r. 1946 nominována na Stalinovu cenu, byla vzápětí umístěna na seznam děl, která se nesměly provozovat. Dílo klade na jednotlivé hráče mnohdy sólové nároky, nádherně vyznělo třeba fagotové sólo na začátku čtvrté věty symfonie /hráč 1. fagotu Václav Kapusta/. Dirigent Zollman měl jasnou koncepci díla, kterou mu „jeho“ orchestr dovolil naplnit. Snad až na konec 2. věty, kdy závěrečná pizzicata smyčců nezazněla vždy úplně v dokonalé souhře podal celý orchestr znamenitý výkon. Zvuk v plných forte pasážích se nádherně nesl celým sálem a kontrastoval s místy slabších dynamik. Dirigent si nenechal ujít příležitost vyzdvihnout postavením některé hráče, posléze přímo nástrojové skupiny, které své party ztvárnily mistrovským způsobem. Orchestr se představil na koncertě ve skvělé formě, přizvání mimořádně disponovaného sólisty celkový dojem z večera jen podtrhlo.

Petr Novák