Recenze: Bojan Sudjič pracoval s orchestrem precizně

Dvouvětá „Nedokončená“ Symfonie h moll Franze Schuberta otevřela koncert, na
němž Plzeňská filharmonie přivítala srbského dirigenta střední generace Bojana Sudjiče
(1965). Již od prvních taktů bylo zřejmé, že dirigent povede orchestr pevně a spolehlivě,
především přesným a měkkým nasazením i ukončením frází, odstíněním melancholických
a dramatičtějších poloh a smyslem pro výstavbu díla. Co říci k druhé skladbě večera, jíž
bylo Concerto dei Fiori pro housle a smyčce Sylvie Bodorové (1954)? Její tvorba
prokazuje širokou škálu nejen inspiračních zdrojů, ale i způsobů uchopení tématu
soudobými hudebními prostředky a pokorou k vývoji hudebních technik minulosti, tak, aby
dílo oslovilo dnešního posluchače. To byla základní vize neformální skladatelské skupiny
Quattro, jejímiž dalšími členy byli skladatelé Luboš Fišer, Otmar Mácha a Zdeněk Lukáš. V
Concerto dei Fiori (Květinový koncert) se náročného sólového partu ujal mladý houslista
Marek Pavelec (1989). Vyniká nejen technickou vyspělostí a vyrovnaností tónů ve všech
polohách, ale prokázal souznění s interpretovaným dílem i doprovodným smyčcovým
orchestrem. Pochvalu zasluhují i sóloví zástupci jednotlivých smyčcových sekcí. Na závěr
večera zazněla Symfonie C dur,K.551 „Jupiter“ - jedna z posledních symfonií Wolfganga
Amadea Mozarta. Dirigent Bojan Sudjič nastudoval dílo precizně, symfonii dodal
potřebnou dynamičnost, často strhující, přesto pojetí ne zcela odpovídalo vnímání
Mozartovy hudby v našem středoevropském prostředí.

Jana Benešová