Recenze: Plzeňská filharmonie doprovodila Moniku Knoblochovou a Petra Nouzovského

Výjimkou byl pouze výběr z Legend Antonína Dvořáka. Díla Bohuslava Martinů koncert zahájila i uzavřela, na úvod zaznělo půvabné Divertimento (Serenáda č.4) pro komorní orchestr – houslového a violového sóla se zdárně ujali první hráči těchto sekcí. Druhé Divertimento pro smyčce „Paví pero“ z pera Jana Málka (1938) připomíná schematem Musorgského „Kartinky“. Je však komornější. Monumentální Promenádu tu nahrazuje pomalá Pavana, jako součást staré taneční suity. Jednotlivé části, znázorňující barvy pavího pera, zcela vystihují skladatelovu hudební řeč, která se inspiračně opírá o hudbu i dávné minulosti i půvab lidových tónů ve svébytném uchopení současného autora. Skladatelsky odlišná je osobnost Jiřího Temla (1935), od něhož zaznělo Concerto per clavicembalo ed orchestra da camera. Tak jako Bohuslav Martinů, i Jiří Teml a mnozí další pochopili, že cembalo není jen nástrojem minulosti, ale má své místo i v soudobé tvorbě. Jiří Teml napsal toto dílo před 10 lety pro Moniku Knoblochovou, která ho interpretovala i v Plzni. Temlova hudba je zvukově pestrá, postavená na barevných výrazových prostředcích orchestrace v kontrastu se subtilním, ale i dramatickým partem cembala s vynikající Monikou Knoblochovou. Koncert pro violoncello a orchestr Bohuslava Martinů uzavřel předvánoční večer. Představil se v něm náš přední mistr tohoto nástroje Petr Nouzovský. Tón jeho violoncella je ve všech polohách sytý, kulatý. Mimořádné technické předpoklady a přesvědčivý výraz jsou u tohoto umělce samozřejmostí. Taktovky se v Besedě poprvé ujal mladý japonský dirigent Chuhei Iwasaki (1987), který hudbu studoval v Tokiu a v Praze. Vyniká temperamentem a muzikantskou zaujatostí a Plzeňskou filharmonii vedl spolehlivě se smyslem pro charakter děl a jejich výraz. Na závěr si společně s Petrem Nouzovským zahrál duo na housle, které patří k jeho druhému oboru.